close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
I´m too weird to live but much too rare to die

Skončit to

11. března 2009 v 22:32 |  Povídky o Johnu Skaarsglowovi
Ležel na posteli a zíral do stropu. Velkolepý a bohatý pokoj tonul ve tmě, jen vysokým zavřeným oknem dovnitř pronikalo trochu měsíčního světla. Namodralá záře dopadala na zem, kde se válela spousta kusů oblečení. Byly tu dámské šaty, ale hlavně pánská saka, kalhoty, košile, kabáty a boty. Naproti posteli stála otevřená, ručně vyřezávaná skříň, která byla na rozdíl od podlahy úplně prázdná. V rohu místnosti leželo několik různě barevných střepů, jenž byly dřív vázami.
Otočil hlavu a pohled mu padl na malou lahvičku z broušeného skla, co ležela na nočním stolku. Ucítil, jak se mu stahují břišní svaly. Začaly ho znovu pálit oči, ale slzy ven nepustil. Už jich bylo dost. I vztek už byl pryč. Zůstala jen bezmocná apatie a destruktivní beznaděj. Leže na posteli celý den sledoval pochod slunce po obloze. Pozoroval jak postupují stíny v jeho pokoji, až zmizely v temnotě. Pořád se díval na fialový flakónek a do mysli se mu i přes jeho vůli draly obrazy.
Viděl ji, jak si nalévá obsah lahvičky do ruky a natírá si krk a dekolt. Vybavila se mu sladká vůně nesoucí se pokojem. Vzpomněl si na krásný provokativní úsměv, který nasazovala vždycky, když spolu byli sami. Vzpomínal na oči. Smaragdově zelené, zářivé oči. Oči, které zářily štěstím. Oči, před jejichž pohledem roztával. Roztřásl se mu spodní ret. Ucítil teplou slzu na své tváři. Prudce zavřel oči a snažil se vypudit ty myšlenky z hlavy.
Zaklepání na dveře. Nereagoval. Dveře se opatrně otevřely. Ozvaly se tiché kroky a místnost zalilo teplé blikotající světlo svícnu. Ani nezvedl hlavu. Nezajímalo ho, kdo přišel.
"Johne," promluvil příchozí tiše. "Jsi vzhůru?"
Charles. Muž na posteli se stále ani nepohnul, dál zíral na strop a na otázku svého bratra neodpověděl. I když se mu nedostalo absolutně žádné pozornosti, vešel Charles do pokoje a postavil svícen na stůl. John stále tiše ležel. Nenadálé ostré světlo ho trochu oslepovalo, radši na chvíli zavřel oči.
"Krvácíš," lekl se jeho bratr a okamžitě přiskočil k posteli. John nepromluvil, ani když mu Charles odmotal starý obvaz na noze a přiložil mu na ránu jednu z košil, co sebral ze země. Podařilo se mu krvácení zastavit, ale pořád se tvářil neobyčejně vážně. Přitáhl si židli k Johnově posteli a posadil se. Při pohledu na bratrův obličej se trochu otřásl. Byl vyhublý, bledý, s kruhy pod očima. Němé rty rozvrásnila a potrhala neukojená žízeň, oči se zalily krví.
"Přinesu ti něco k jídlu. Co říkáš?" žádná odpověď. "Nejedl jsi nejméně tři dny. Ztratil´s spoustu krve, měl by ses najíst."
Ticho. Charles rezignoval a dál se už nepokoušel bratra přesvědčit. Vstal, sebral svícen a u dveří se ještě otočil.
"Přinesu ti čisté obvazy a večeři," čekal na jakýkoli projev, třeba i vzteklý výbuch, ale odpovědí mu bylo jen zaryté mlčení. Pokoj se znovu ponořil do tmy, která se teď zdála mnohem temnější než předtím. John zvedl hlavu. Mračil se na dveře a uvažoval, jak dlouho bude Charlesovi trvat, než vzbudí služebnictvo a donutí je pracovat. Prudce se posadil, až se mu zamotala hlava. Množství prolité krve bylo znát. Očima bloudil po stropě, hledal cokoli užitečného, cokoli co by mu pomohlo, co by ukončilo to trápení, ten sžírající pocit v žaludku, který neměl nic společného s hladem, nebo nevolností.
Vstal z postele. Na jedné noze se natáhl pro berle. Tvář se mu zkřivila bolestí, když natáhl pravou nohu. Ucítil, jak se mu potrhaly stehy. Ignoroval to. Dobelhal se ke stolu a snažil se ho odtáhnout k oknu, což nebylo vůbec snadné kvůli hromadě rozházeného šatstva na zemi a hlavně kvůli tomu, že stál jen na jedné noze. V žilách mu však kolovala nová síla a poháněla ho jediná myšlenka. Tak dlouho už mu ležela v hlavě. Strašně dlouho si s ní pohrával, až teď se odhodlal. Už to skončí. Konečně. Navždy.


Charles šel pomalu po chodbě. V ruce tác s jídlem, v kapse čisté obvazy a nějakou dezinfekci. V duchu si přehrával svůj následující rozhovor s bratrem. Přemítal, jak ho donutit k rozhovoru. Pohasínající svíce na stěnách domu, umožnily, aby do chodby pronikly děsivé stíny. Snažil se dívat přímo na dveře Johnova pokoje a šel co nejrychleji.
Vešel dovnitř, aniž by klepal. Pochyboval, že by ho zrovna v tuhle chvíli John obviňoval z nedostatku etiky. V pokoji byla hrozná tma a chvíli vůbec nic neviděl. Pohlédl na postel. Překvapilo ho, že byla prázdná. Hledal Johna nejdřív u skříně, potom se podíval k zataženému oknu. Upustil tác, který se na zemi roztříštil a kousky steaku se rozkutálely po podlaze.
John s prázdným výrazem a otevřenými ústy visel na košili, kterou měl uvázanou kolem krku. Nohy mu bezvládně visely ve vzduchu. Ze zmrzačené nohy pomalu odkapávala temně rudá krev.
Charles se okamžitě vrhl k bratrovi, chytil ho za nohy a nadzvedl. Ozvalo se dávivé chroptění.
"Pojďte sem někdo!" zařval do chodby. Zvuk rychlých kroků a vysoký ženský výkřik. Služka stála ve dveřích a zděšeně zírala k oknu.
"Doneste nůž, nebo něco," přikázal Charles. Služka se ani nehnula.
"Rychle!" zařval na ni.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama